Poslední výdech,...

Před pár dny jsem poprvé doprovodila jednu naši pacientku na Druhý břeh. Bylo to zvláštní, bábinka, ani jsme se vlastně moc neznaly, přijela koncem týdne a já se k ní dostala až později, když už nešlo povídat slovy. A když jsem tak šla po oddělení, řekla jsem si, že k ní na chvíli zajdu, že je sice už na Cestě, ale třeba jí pomůže, když nebude sama....
Sedla jsem si k posteli a jen tiše seděla. Její dech byl nepravidelný, jen s velkou námahou tělo nacházelo sílu k těm tak samozřejmým pohybům, jakými jsou zvedání a klesání hrudi při dýchání. Ale byla klidná, tichá, žádný boj nebo utrpení. Snažím se modlit, je zvláštní, jak jinak najednou zní v člověku slova "... pros za nás hříšné, nyní, i v hodinu smrti naší...".
Až mrazí.
Přemýšlím, jaký byl její život, zda byla šťastná, co ji trápilo či těšilo...

A najednou je ticho.

Pootevřené oči vypadají úplně normálně, jakoby žertovala a dělala, že spí. Dotknu se jí, udělám křížek na čelo. A tělo ještě zkusí dýchat. Ale už je to jen "pidi pohyb", srdíčko nebije.

Odpočinutí lehké dej jí, ó Pane....

Je 10:30

Narodil se Kristus Pán....

To je nadpis, 21. ledna, viďte? Ale má svůj význam,...

Včera jsme, jako každý pátek, v práci měli HudebněLiterárněDebatní odpoledne. Připravují si je hlavně dobrovolníci a trochu já a psycholožka Klára. Pacienti jsou někdy povídací, jindy poslouchací a někdy nejsou žádní. Mnoho z nich je radši zalezlých v pokoji a dumá, spí, kouká na televizi a nebo se už vydali na cestu, z níž na naši Zem už není návratu...
Včera přišli 3. teda vlastně jeden, dva v postelích přijeli :-) A za 40 minut už tam zbyla jen babinka, je jí skoro 100 let a vypadá jako pohádková babička. Obvykle je taky tak hodná. Skoro nemluví, čert jménem demence si vzal její myšlenky a asi i většinu vzpomínek. řekly jsme si s holkama (1 dobrovolnice a psycholožka), že toho nenecháme, a že budem pokračovat. Jenže paní se taky dost nahluchlá. A tak se jí ptám, co budem zpívat. A ona - Narodil se Kristus Pán. My na to, že je přece po Vánocích - ale ona pořád prosí,... A tak co, vždyť ještě není tak moc po těch Vánocích a pěly jsme. Babinka sem tam pohnula rty a po skončení písně tleskala jak v Národním. A prosí o další koledy...

A tak se do toho opíráme a dáváme jednu za druhou, víc, než o těch posledních Vánocích. A když tak vidím tu babinku, sešlou jao věchýtek, které září oči a tleská a prosí stále o další koledy, přišlo mi, že je vlastně možná podobná tomu Jezulátku. Leží v posteli, a až na svůj úsměv nemá nic. Jen nás potřebuje, jako to miminko tehdy potřebovalo své rodiče. Docela se mě to dotklo...

A babinka to na konci rozsekla. Po dobré půlhodině vánočních nálad se rozhlídla a zřetelně hlásí:

"Co to zpíváte, dyť už je po Vánocích!"

Dvě hodiny radosti týdně

- co může ten nadpis znamenat? Jsou to dvě hodiny, které trávím každý týden v Dětském domově u nás ve městě. V rámci programu 5P, inspirovaném americkým projektem Big brother, big sister, který funguje po snad celém světě, se setkávám s jedním dítětem, kterému mám být pozitivním vzorem. No, doufám, že skutečně pozitivním vzorem jsem :-)
Na každé setkání si připravuju aspoň rámcový program, většinou sestávající z alespoň dvou aktivit, protože "moje" bejby je dost neposedné a nevydrží dlouho u jedné činnosti. Minule jsme vyráběly akvarelové obrázky sněhové oblohy (bílou voskovkou na bílý papír vločky a přetřít bleděmodrou akvarelovou barvičkou) a k tomu byly korálky.
Mám sedmiletou holčičku, která je v DD od svých asi 3 let, spolu se starším bráškou. Ani jeden z nich neuměl udělat uzel, nedrželi v ruce jehlu,... Slečna nezná zvířata jako je velbloud, plete si lva a tygra.... A tak jsem si řekla, že se budeme snažit poznávat svět, tvořit a přitom se nenápadně učit. Na zítra mám skvělý nápad od Radule a k tomu projedeme v klubovně, kterou máme k dispozici, zvířata. A jak znám naši malou hvězdu, budem zase honit králíka :-)

Pokud máte nějaký jednoduchý nápad na takovéto tvoření (levné, jednoduché, efektní), prosím, podělte se :-)

Hezký týden!

Kouzlo nechtěného...

Takhle to dopadá, když je třeba spotřebovat zbytky a já nevím, co s nimi,.... Tchýně mi dala 4 kousky listového těsta, že už nemá náplň a že jistě přijdu na to, co s tím udělat. Hned mi v hlavě bliknul vykřičník a šipka do lednice, kde už dlouho čeká zbytek kávovočokoládového krému ještě od předvánoc. Naštěstí naše lednice skoro víc mrazí, takže krém zmrznul a tudíž se nezkazil. A tak jsem jen dala do mističky plát těsta, zasypala suchým müsli a na to naškrábala zmrzlé hobliny krému, zabalila, potřela vajíčkem a zapekla. Vůně přímo božská se linula celým domem už během pečení, takže hned po vyndání jsem okusila, doladila sladkost mírně pikantní vlastní višňovou marmeládou a už jsem dva ks nesla tchýni na koštovanou. Úspěch veliký a tak slavím další povedený pečící pokus (moc často totiž nepeču) a žasnu...

Výstava „Zničené kostely severních Čech 1945–1989“

 

Ještě na sklonku loňského roku jsme navštívili výše nazvanou výstavu. Je z toho jednomu málem do pláče, jak lidi, kteří stále žijí mezi námi a nikdy se za zvěrstva, páchaná na lidech a taky na památkách (i když se člověk přenese nad nerespekt k základní svobodě - svobodě vyznání, tak jak se postavit k těm, kdo vědomě ničí kusy historie nás všech, práci tisíců našich předků, často i z dost dávných dob, jejich oběti, které často pro stavbu daného sakrálního objektu přinesli....) neomluvili, fungují ve vysokých politických funkcích a stále roste procento těch, kteří na tento režim vzpomínají v dobrém a přejí si jeho návrat...

"Územně je projekt vymezen bývalým územím Severočeského kraje (plus okres Semily), což dnes představuje území Libereckého a Ústeckého kraje, časově pak léty 1945 – 1989. V kontextu celé České republiky se jedná o zcela výjimečné území, které zahrnuje celou polovinu zničených památek z celkového republikového počtu. Hovoříme přitom o více než pěti stech zmizelých památkách. Výstava zahrnuje několik tematických celků, v rámci kterých jsou ukázány konkrétní osudy zničených kostelů. Témata jsou: 1) otázka hraničního pásma, 2) vojenský prostor Ralsko, 3) údolní nádrže Nechranice a Přísečnice, 4) Severočeská hnědouhelná pánev, 5) likvidace kostelů tzv. verneřické plošiny, 6) institucionální ničení před rokem 1989 a role církevních tajemníků. S každým problémem (krom posledního) se pojí zároveň i zánik celých obcí a problematika je zasazena do širšího kontextu. Kurátor výstavy, Michal Stehlík, upozornil na málo známou skutečnost: „Komunistický režim a jeho negativní dopady zjednodušujeme často na hrůzy padesátých let, v případě ničení kostelů se však dostáváme do období sedmdesátých a osmdesátých let, kdy mizí většin těchto památek. Je to historie, která je nám stále poměrně blízko." Výstava vůbec poprvé přináší řadu fotografií, archivních dokumentů a v rámci výstavy je připraven i sestřih dobových dokumentárních filmů, které ukazují proces ničení. Na třiceti panelech se odvíjí osudy několika desítek vybraných kostelů, které ilustrují osudy více než pěti stovek zničených staveb. Součástí výstavy je i katalog."

Zdroj: http://www.literarky.cz/kultura/vytvarne-umeni/7187-vystava-zniene-kostely-severnich-ech-19451989

Kéž žijeme tak, aby po našem působení tady na Zemi nebylo třeba takovýchto výstav a mement....